Socializace miminka

Kojenecké období trvající od 2. do 12. měsíce života dítěte je obdobím plným významných skoků. Jak probíhá socializace miminka a co vás zhruba čeká?

Čas nezastavíme a tak po 12. měsících máme doma z plně závislého ležícího miminka, človíčka sedícího, lezoucího, posléze samostatně stojícího či pomalu chodícího. Změny a vývoj se nicméně netýkají jen fyzické stránky, ale také té psychické.

ZAČÁTKY SOCIALIZACE VE 2. MĚSÍCI MIMINKA

Zhruba od šestého týdne věku se můžete u kojence těšit na první úsměv, první známku komunikace, první projev socializace se svým okolím. Bude to sice jen takové drobné zaškubání koutků úst, protože miminko musí zapojit 32 mimických svalů, což pro něj není nic lehkého, ale můžete si být jistá, že to bude úsměv plný spokojenosti, lásky, upřímnosti, věnovaný právě vám – jeho mamince. Nicméně úsměvem to ještě nekončí.

Ve 2. měsíci miminko již také začíná postupně reagovat na své okolí. Když vás vidí, oči se mu rozzáří a u vás v náručí nebo na klíně si spokojeně pobrukuje. Jakmile mluvíte, aktivně vás pozoruje, až to občas vypadá, že by se do komunikace také rádo zapojilo. Naopak záporné emoce miminko projevuje pláčem.

Mezi 4. – 6. měsícem přechází broukání miminka do stádia žvatlání. Jeho potřeba mluvit se zvyšuje, chce vydávat zvuky. S miminkem tak můžete začít aktivně komunikovat – vést dialog. A stejně jako při rozhovoru s dospělým dejte prostor k vyjádření i druhé straně -miminku. Uvidíte, že vaše dítě vám bude stále častěji v těchto fázích odpovídat.

Tip o čem hovořit: S dítětem se můžete bavit o věcech, které vidíte kolem sebe, předvádět mu různé zvuky, číst mu z knih. Klidně miminku u toho už i ukazujte obrázky, jeho zrak se totiž stále zlepšuje.

KDY NASTANE DIFERENCOVANÁ SOCIALIZACE?

Diferencovaná socializace začíná u miminka v 6. měsíci věku. V tuto dobu mezi ostatními rozlišuje zejména svou mámu, na kterou začíná být fixováno. Každé dítě si navíc v období mezi 6. – 12. měsícem projde dalším vývojovým stádiem – separační úzkosti.

Jak se separační úzkost projevuje, není potřeba dlouze popisovat. Jakmile dítě maminku nevidí, propadá doslova panice, má strach, propuká v zoufalý pláč. Uklidňující slova přítomných, mu nijak nepomáhají. Děťátko v tomto věku žije pouze přítomností, a tak neví a nechápe, že maminka za chvíli přijde, že ho neopouští. Ono ji zkrátka miluje nade vše na světě, je na ní psychicky závislé a chce s ní být v neustálém kontaktu. Každá minuta bez ní je pro něj silně stresující.

JAK PŘISTOUPIT K SEPARAČNÍ ÚZKOSTI, DALŠÍ Z FÁZÍ SOCIALIZACE?

Rozhodně se nesnažte toto chování ignorovat nebo podceňovat. Správnou cestou k překonání tohoto náročného období je vyslyšení aktuálních potřeb dítěte. Ano, je to náročné, ale věřte, že dítěti to pomůže k rozvoji dobrých citových vazeb v pozdějším věku. Vyroste z něj zdravě sebevědomý a milující jedinec. Buďte mu tedy na blízku, když to vyžaduje. Chovejte ho, dopřávejte mu svou teplou náruč, hlaďte ho, mazlete se s ním.

Potlačování separační úzkosti, okřikování nebo dokonce trestání dítěte může vést k narušení jeho psychického vývoje, stává se z něj nejistý jedinec bez sebevědomí, který si následky tohoto traumatizujícího zážitku odnáší do dospělosti. Myslete také na to, že i vaše dítě bude jednou rodičem a musí vědět, jak citlivě a s láskou vychovávat své potomky.