Učení příkladem

Chceme-li, aby si naše děti osvojily dobré chování, pak první krok musí přijít od nás. Jsme přece jejich nejsilnějším vzorem a budeme jím po mnoho dalších let. Nemusí to být snadné. Ale pokud jim nepůjdeme příkladem, jak poté můžeme požadovat, aby se chovaly jinak?

Rodinný oběd za přítomnosti strýčků, bratranců a sestřenic, prarodičů, ostatních dětí, a dokonce i té tety, která se skoro nikdy neukáže, ale přesto přišla, abyste mohli být všichni pohromadě. Najednou uslyšíte křik dětí a jedno z nich řekne: "Mami, bratranec X řekl sprosté slovo." Všechny ostatní děti vstoupí do místnosti, křičí, smějí se a opakují to samé slovo pořád dokola. Prostě běžná rodinná situace, která dokonale ukazuje to, co děti vždycky dělají: kopírují chování, jehož jsou doma svědky.

Vidět malé děti kopírovat chování starších je velmi časté. Ať už jsou to rodiče, sourozenci nebo bratranci či sestřenice. Dítě má tendenci kopírovat postoje lidí, kteří jsou mu blízcí a které zbožňuje, a to často v tak banálních věcech, jako je způsob chůze a mluvení.

Podle odborníků k tomu dochází proto, že děti se řídí vzorcem napodobování, který jim umožňuje vstřebat vše, co vidí kolem sebe, aby to později mohly napodobit. Ve většině případů do určitého věku však děti nemají schopnost rozpoznat, zda je to, co napodobují, správné nebo ne. 

Při některých příležitostech, například při rodinném obědě, mohou mít rodiče tendenci se  smát, když slyší nebo vidí u dětí určité postoje. To je podle pediatra špatně a je třeba se tomu za každou cenu vyhnout.

Někteří odborníci také vysvětlují, že rodiče by se neměli smát nebo považovat nějakou ojedinělou příhodu za vtipnou. Určitě jim nebude připadat vtipné, až jim zavolá ředitel školy, že jejich syn celé dopoledne ve třídě nadával nebo měl nějaké jiné nevhodné chování. V těchto situacích je nejlepším postupem dítě pokárat. 
 

Pokud jde o nadávky, někteří odborníci vysvětlují, že rodiče by se měli snažit před dětmi potlačit některé své chování. Dodávají však, že "nikdo není dokonalý". Každý rodič se někdy dostal do situace, kdy si potřeboval zanadávat, ale měl v blízkosti děti. Nejlepší je použít náhradní slovo nebo prostě odejít z místnosti, aby vás dítě neslyšelo.

Výchova příkladem je klíčem k utváření postojů, které dětem zůstanou až do dospělosti. Pediatří dále vysvětlují, že některé povahové rysy dospělých jsou zjevně odrazem chování jejich rodičů. Kousání nehtů a dokonce i kouření jsou příklady vypozorovaného chování, které děti v dospívání kopírují. A totéž platí i pro pozitivní chování, jako je například pro-vádění sportovních aktivit.

Jako příklad lze uvést, že pokud rodiče doma kouří, budou mít 11-12leté děti tendenci hle-dat si kamarády, se kterými by mohly kouřit, a skončí mezi kuřáky. Pokud však na druhé straně rodiče sportují a jsou to lidé, kteří se už v sedm hodin ráno vracejí z posilovny nebo z běhu, jejich malé děti budou toto chování následovat a přenesou si ho až do dospělosti.
 

A proto pediatři doporučují rodičům, aby ukazovali pouze takové chování, které chtějí, aby jejich děti napodobovaly. Právě ty budou děti nakonec opakovat a budou tak utvářet svou osobnost a hodnoty. Pokud budou děti doma svědky pozitivních postojů, budou tyto dobré příklady následovat. Jestliže však uvidí negativní chování ze strany rodičů, budou napo-dobovat spíše je. Někteří odborníci argumentují ještě dále a naznačují, že dítě s násilnickými rodiči se může stát také násilníkem. Ve škole je často svědkem následků toho, co se děje doma. Některé děti přijdou do školy a pokoušou jiné děti, protože se cítí frustro-vané a jsou svědky podobných postojů rodičů a vybijí si tuto frustraci na ostatních. Děti, které žijí v prostředí domácího násilí, tak je u nich větší pravděpodobnost, že budou tento vzorec chování opakovat, až vyrostou.

Proto je především na rodičích, aby šli dětem dobrým příkladem, nebo aby jim alespoň nepředávali příklady, které nechtějí, aby jejich děti následovaly. Rodiče jsou také zodpovědní za to, aby se pokud možno vyhnuli frustraci svých dětí.