“A ne, ne a ne! Mami, já sám!”

Pozorujete, že vaše jinak klidné děťátko se začíná rozčilovat, častěji trucuje, odmítá s vámi mluvit nebo vztekle hází věcmi? Nepoznáváte v něm vaše hodné miminko? Nejspíš pro vás máme diagnózu: právě se vaše dítě dostalo do tzv. období vzdoru, velké zatěžkávací zkoušky vaší trpělivosti, která probíhá většinou mezi prvním a třetím rokem věku dítěte. Jen žádnou paniku, ačkoli přijdou náročné chvíle, období vzdorovitosti brzy přejde, a pak se nad ním už jenom budete moci pousmát. Mezitím si však přečtěte několik praktických rad, jak na malé bručouny účinně vyzrát.

PROČ VLASTNĚ MIMINKO ZLOBÍ A KDO JE NA VINĚ?

Malé děti nedělají neplechy naschvál, není to žádný trest vůči vám. Jednají rázně a přímo – když se jim něco nelíbí, prostě to dají najevo. Naučily se, že dokáží projevovat vlastní vůli a zkoumají, jak daleko mohou ve vztahu k vám zajít. Podle odborníků je toto období důležitým časem pro formování osobnosti dítěte. Miminko se učí samostatnosti a umění se samo rozhodnout.

CO NA TO MOJE OKOLÍ?

Doposud byla „domluva“ s vaším děťátkem snadná a poslouchalo vás. Nyní ale začíná odsekávat nebo vás dokonce vztekle plácá. Vypořádat se s takovým novým postojem je určitě obtížné, nejen doma, ale například i ve střetu s cizími lidmi nebo rodinou. Rozhodně se netrapte tím, že byste vypadala jako matka, která svoje dítě nezvládá nebo myšlenkami, kde jste ve výchově udělala chybu. Tímto obdobím si musí projít každý rodič, a kdo tvrdí, že jeho se to netýkalo, tak raději svůj zážitek vytěsnil z paměti.

JAK SE TEDY ZACHOVAT KDYŽ TO NA DÍTĚ “PŘIJDE”?

1. Najděte společný kompromis. Pokud to jen trochu jde, vyjděte mu vstříc, případně mu nabídněte několik možností volby, aby mělo dítě pocit vlastního výběru. Nechce zelené tričko? Dobře, ať si vybere mezi žlutým a červeným.
2. Nastolení hranic. Tam, kde mu chcete vštípit zásady chování, nepovolujte a ukažte mu „kdo je tady šéf.“ Děti potřebují hranice, dávají jim pocit bezpečí a naučí je respektovat autority a přijmout řád.
3. Zachovejte chladnou hlavu. Buďte trpělivá a vlídná, nezvyšujte zbytečně hlas, někdy zafunguje i láskyplné maminkovské objetí. Zkuste myslet na to, že vztek z vaší strany jako reakce na vztek dítěte nikdy nic nevyřeší.
4. Nechte ho se vyvztekat. Další možností je ignorace. Pokud se bude váš drobeček zběsile vztekat, jednoduše odvraťte pohled a dělejte, že ho neslyšíte. Uvidíte, že po chvíli malý ubrečenec zjistí, že v téhle bitvě prohrál a najde si jinou zábavu.